Timotej a Titus, Pavlovi nejbližší spolupracovníci

Drazí bratři a sestry,
po té, co jsme zeširoka hovořili o velkém apoštolovi Pavlovi, budeme se dnes věnovat dvěma jeho nejbližším spolupracovníkům: Timotejovi a Titovi. Jim byly adresovány tři Listy tradičně přisuzované Pavlovi, z nichž dva byly určeny Timotejovi a jeden Titovi.

Timotej je jméno řecké a znamená „kdo ctí Boha“. Lukáš jej ve Skutcích zmiňuje šestkrát, zatímco Pavel ve svých listech o něm píše sedmnáctkrát (a kromě toho je o něm jedna zmínka v Listě Židům). Z toho plyne, že se u Pavla těšil velké vážnosti, ačkoli Lukáš netvrdí, že nám vypráví všechno, co se ho týkalo. Apoštol jej totiž pověřoval důležitými misiemi a viděl v něm jakési alter ego, jak vysvítá z velké chvalořeči, kterou o něm napsal v Listě Filipanům: „Nemám totiž nikoho, kdo by tak stejně smýšlel (isópsychon) a tak upřímně pečoval o vaše věci“ (2,20).

Timotej se narodil v Lystře (asi 200km na severozápad od Tarsu) z židovské matky a pohanského otce (srov. Sk 16,1). Skutečnost, že matka uzavřela smíšené manželství a nedala syna obřezat připouští domněnku, že Timotej vyrůstal v rodině, která nebyla přísně praktikující, přestože je o něm řečeno, že Písma znal již od dětství (srov. 2 Tim 3,15). Dochovalo se nám jméno matky, Euniké, a také jméno babičky Lois (srov. 2 Tim 1,5). Když Pavel procházel Lystrou na začátku druhé misijní cesty, vybral si Timoteje, aby jej doprovázel, „protože měl u bratří v Lystře a v Ikóniu dobrou pověst“ (Sk 16,2), ale nechal jej obřezat „z ohledu na tamější židy“ (Sk 16,3). Spolu s Pavlem a Silou, Timotej prošel Malou Asii až do Troady, odkud přešel do Makedonie. Kromě toho jsme informováni o tom, jak ve Filipi Timotej vyvázl, když byli Pavel a Sila obviněni z narušování veřejného pořádku a uvězněni, protože učinili přítrž vykořisťování jedné dívky, jejíhož věštění někteří jedinci bezostyšně využívali (srov. Sk 16,16-40). Když pak byl Pavel nucen odejít do Athén, Timotej jej tam dostihl a odtamtud byl poslán k mladé Církvi do Soluně, aby od ní přinesl zprávy a utvrdil ji ve víře (srov. 1 Sol 3,1-2). V Korintě se pak opět setkal s Apoštolem, předal mu dobré zprávy o Soluňanech a spolupracoval tam s ním při evangelizaci města (srov. 2 Kor 1,19).

Timoteje pak nalézáme v Efesu během třetí Pavlovy misijní cesty. Apoštol odtud pravděpodobně napsal Filemonovi a Filipanům a v obou listech uvádí Timoteje jako spolu-odesílatele (srov. Flm 1; Flp 1,1). Z Efesu jej Pavel poslal do Makedonie spolu s jistým Erastem (srov. Sk 19,22) a pak také do Korintu s pověřením doručit tam list, ve kterém Korinťanům doporučuje, aby jej dobře přijali (srov. 1 Kor 4,17; 16,10-11). Nacházíme jej pak znovu jako spolu-odesílatele Druhého listu Korinťanům a posléze, když z Korintu Pavel píše List Římanům připojuje ke svému pozdravu mimo jiné také Timotejův pozdrav (srov. Řím 16,21). Z Korintu se tento učedník vydal do Troady na břehu Egejského moře a tam očekával Apoštola směřujícího do Jeruzaléma zakončit svou třetí misijní cestu (srov. Sk 20,4). Od této chvíle o Timotejově životě antické prameny nepodávají nic než zmínku v Listě Židům, kde čteme: „Oznamujeme vám, že náš bratr Timotej byl propuštěn. Přijde-li brzo, uvidím vás spolu s ním“ (13,23). Můžeme na závěr říci, že postava Timoteje vystupuje do popředí jako postava velkého pastýře. Podle pozdějších Eusebiových Církevních dějin byl Timotej prvním biskupem Efesu (srov. 3,4). Některé jeho ostatky se od roku 1239 nacházejí v Itálii v katedrále Termoli v Molise a pocházejí z Konstantinopole.

Pokud jde o postavu Tita, jehož jméno je původem latinské, víme o něm, že je řeckého, tedy pohanského původu (srov. Gal 2,3). Pavel jej vzal s sebou do Jeruzaléma na takzvaný apoštolský sněm, na kterém bylo slavnostně schváleno hlásání evangelia pohanům nezávisle na mojžíšských předpisech. V Listu, který je mu adresován, ho Apoštol chválí a nazývá jej „svým pravým synem, kterému se dostalo stejné víry“ (Tit 1,4). Po odjezdu Timoteje z Korintu tam Pavel poslal Tita s úkolem přivést tamější vzpírající se komunitu k poslušnosti. Titus přinesl smíření mezi Korintskou Církev a Apoštola, který jí potom píše následující: „Bůh, který těší ztrápené, dopřál nám útěchy tím, že přišel Titus. A nejen tím, že přišel, ale i potěšením, které vy sami jste mu poskytli. Mohl nám totiž vypravovat, jak po mně toužíte, jak naříkáte, s jakou horlivostí se mě držíte… A k tomu, že jsme byli tak potěšeni, se přidala ještě daleko větší radost z toho, jak se radoval Titus, protože od vás ode všech se mu dostalo vnitřního osvěžení“ (2 Kor 7,6-7.13). Z Korintu byl pak Titus znovu poslán Pavlem – který jej nazývá „společníkem a spolupracovníkem“ (2 Kor 8,23) – aby organizoval závěrečnou sbírku ve prospěch křesťanů v Jeruzalémě (srov. 2 Kor 8,6). Další zprávy, pocházející z Pastýřských listů, jej označují za biskupa Kréty (srov. Tit 1,5), odkud odchází na Pavlovo pozvání za Apoštolem do Nikopole (srov. Tit 3,12). Potom jde ještě do Dalmácie (srov.2 Tim 4,10). Avšak další informace o cestách Tita a o jeho smrti nám už chybějí.

Podíváme-li závěrem společně na obě postavy, Timoteje i Tita, povšimneme si několika velice významných údajů. Tím nejdůležitějším je, že Pavel využíval k uskutečňování svých misií spolupracovníky. Zůstává zajisté skutečným Apoštolem, zakladatelem a pastýřem mnoha Církví. Ukazuje se však jasně, že nedělal všechno sám, ale opíral se o důvěryhodné osoby, které sdílely jeho námahy a jeho odpovědnosti. Další postřeh se týká disponibility těchto spolupracovníků. Zdroje vypovídající o Timotejovi a Titovi pěkně vynášejí na světlo připravenost přijmout nejrůznější nepohodlí, spočívající často v reprezentování Pavla za okolností ne právě snadných. Jedním slovem, učí nás sloužit evangeliu velkodušně s vědomím, že to obnáší sloužit také samotné Církvi. Připomeňme si nakonec doporučení, které apoštol Pavel píše Titovi v listě, který je mu adresován: „Proto chci, abys byl v této věci rozhodný, takže se ti, kdo mají víru v Boha, budou snažit, aby vynikali v dobrých skutcích“ (Tit 3,8). V našem konkrétním nasazení máme a můžeme objevit pravdu těchto slov a právě v této adventní době vynikat v dobrých skutcích a otevírat tak brány světa Kristu, našemu Spasiteli.

Přeložil Milan Glaser