Hlavní menu:

Paulínky.cz
Myšlenka na den: (Bůh) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. (Řím 4, 21)
30.09.2008, autor: Benedikt XVI., kategorie: K modlitbě

Kristus byl zrozen dříve než celé tvorstvo

Katecheze o Kol 1, 3. 12-20 (nešpory – středa 4. týdne), gen. audience 4.1.2006

1. Na této první generální audienci se při meditaci zaměříme na slavný kristologický hymnus v listu Kolosanům, který je jakousi slavnostní vstupní bránou do tohoto obsahově bohatého Pavlova spisu. Součástí hymnu, nad kterým se budeme zamýšlet, je rozsáhlá formule díkuvzdání (srov. v. 12-14). Ta nás uvádí do duchovní atmosféry, jež nám umožní plně prožít tyto první dny roku 2006 jakož i ostatní dny na našem dlouhém putování celým novým rokem (srov. v. 15-20).

Chvála se nese k „Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista“ (v. 3), zdroji oné spásy, která je negativními slovy popsána jako „vysvobození z moci tmy (v. 13), tedy jako „vykoupení a odpuštění hříchů“ (v. 14). Poté se znovu objevuje pozitivně formulována jako „účast na dědictví svatých ve světle“ (v. 12) a jako vstup „do království milovaného Syna“ (v. 13).

2. Tímto se tento významný a obsahově bohatý hymnus, jehož ohniskem je Kristus, veleben pro své prvenství a pro své dílo stvoření i vykoupení, otvírá(srov. v. 15-20). Chvalozpěv má tedy dva díly. V prvním je představen první zrozený z celého tvorstva, Kristus, „prvorozený všeho stvoření“ (v. 15). On je totiž „obraz neviditelného Boha“, v kterémžto pojmenování spočívá veškerý náboj, jenž má pojem „ikona“ v kultuře Východu; důraz není kladen ani tak na podobu, nýbrž na hlubokou intimitu se znázorněným subjektem.
Kristus nám znovu viditelným způsobem předkládá „neviditelného Boha“ skrze společný původ, jenž je spojuje. Kristus díky této svrchované důstojnosti „všechno“ předchází, nejen kvůli své věčnosti, nýbrž především svým stvořitelským a prozřetelnostním dílem: „neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný... a všechno v něm spočívá“ (v. 16-17). Ba dokonce vše bylo stvořeno „pro něho“ (v. 16).

3. Druhému dílu hymnu (srov. Kol 1, 18-19) vévodí postava Krista – Spasitele na pozadí dějin spásy. Jeho dílo spočívá především v tom, že je „hlavou těla – totiž církve“ (v. 18), v těchto výsadních spásonosných souvislostech se plně projevuje osvobození a vykoupení, životodárné spojení mezi hlavou a údy těla, totiž mezi Kristem a křesťany. Pohled apoštola jde dál až k poslednímu cíli, k němuž směřují dějiny – Kristus je „prvorozený z mrtvých“ (v. 18) a je tím, kdo otevírá brány věčného života, kdo nás vyrvává moci smrti a zla.
To je oním pleroma, onou „plností“ života a milosti, jež spočívá v samotném Kristu a která je nám darována a zprostředkována (srov. v. 19). Touto životodárnou přítomností, díky níž se můžeme podílet na božství, jsme vnitřně přetvořeni, smířeni, uklidněni – toto je harmonie celého vykoupeného bytí, v němž je Bůh „všecko ve všem“ (1 Kor 15, 28).

4. Na toto úchvatné tajemství vykoupení se nyní zaměřme v našem rozjímání prostřednictvím slov sv. Prokla z Konstantinopole, který zemřel roku 446 po Kristu. Ve své První homilii na Matku Boží, Marii se zabývá tajemstvím vykoupení jako důsledku vtělení. Vždyť Bůh, připomíná biskup, se stal člověkem, aby nás spasil a tím nás vytrhl z moci temnot a uvedl do království milovaného Syna, jak připomíná právě list Kolosanům. „Kdo nás vykoupil, není pouhý člověk, poznamenává Proklos, přece celé lidské pokolení bylo zotročeno hříchem, avšak ani Bůh nepostrádal určitý rys lidství, měl totiž tělo. Kdyby se neoděl do mne, nespasil by mne. Tím, že se zjevil v lůně Panny, oděl se do odsouzeného. Tak došlo k děsivému obchodu, dal ducha a vzal tělo“ (Testi mariani del primo millenio, I, Roma 1988, str. 561).
Stojíme tedy před dílem Boha, který vykonal vykoupení právě proto, že byl i člověkem. On je zároveň Boží Syn, Spasitel, ale také náš bratr a touto blízkostí do nás vlévá božský dar.

Přeložil J. Koláček, SJ

» Přejít na článek Kristus byl zrozen dříve než celé tvorstvo na webu .

© Paulínky, © WebDesignum.cz 2008