Hlavní menu:

Paulínky.cz
Myšlenka na den: Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě. (Gal 6, 9a)
27.06.2008, autor: Rodolfo Papa, kategorie: Umění

El Greco: San Pablo (1580-86)

El Greco: San Pablo

Pozoruhodný obraz představuje mladého Pavla v místnosti u stolu s knihami, kalamářem a perem. Od roku 1927 se připisuje autorství umělci nesoucímu jméno Doménicos Theotokópulos, jež je však známější jako El Greco. Originál se nachází v poustevně Irata v baskickém městě Cestona a patří do sbírky Markýzy z Narros.
Kompozice obrazu je na první pohled jednoduchá. Přesto dává nahlédnout do života tak bohaté a komplexní osobnosti jakou byl apoštol Pavel. Vedle tradičních ikonografických atributů (kniha, meč, tunika a plášť červené barvy) a kromě obvyklé fysionomie, která vychází z popisu apoštola ve spisech Eusebia z Cesareje (3. – 4. stol. po Kr.), vypovídá zasazení postavy do neobvyklého architektonického prostoru i o něčem dalším, co nám na první pohled uniká. Mohli bychom říci, že barevnost a kompozice pozadí plní ještě důležitější funkci, než je pouze funkce formální.
Prostor pozadí je členěn pomocí světla a stínů. Tmavá plocha za postavou umožňuje, aby tvář nabyla ještě většího kontrastu a působila tak výrazněji, jak to vyžadovala malířská tradice italské renesance a manýrismu. Avšak schody a dveře vedou mimo místnost, v níž Pavel stojí, a odvádějí i náš pohled od Pavlovy tváře kamsi ven mimo obraz, na místo, které však nejsme s to rozpoznat.
Když se na obraz zadíváme pozorněji, všimneme si, že Pavel má levou ruku položenou na stránce otevřené knihy, kterou má před sebou. Zdá se, jakoby palcem ukazoval na text, na přesné místo v textu, které chce zdůraznit. Kniha je velmi věrně zachycena díky metodě, která se stala klasickou dovedností v pozdně manýristickém malířství a v malířství 17. stol. Aby stránka namalované knihy působila jako skutečná, nanáší přesně neohraničené šedé vodorovné čáry tak, aby vytvářely velké jednolité bloky. Ty se pak domalovávají bílou barvou a výsledný efekt je podobný tisku – skutečná písmena však nenajdeme.
Pozorovatel obrazu si této „nejasnosti textu“ nevšimne, protože kniha opravdu budí dojem, že obsahuje text. Avšak když se na malbu podíváme s lupou, blízko Pavlova palce můžeme doopravdy rozlišit několik jasných písmen, která tvoří slova VIA nebo VIAE. Pak následují trochu méně jasná písmena, která lze přibližně přečíst jako MIROS nebo VIROS.
Pokud je tato interpretace správná, měli bychom před sebou několik slov z latinského překladu (Vulgata) deváté kapitoly Skutků apoštolů. Přesněji jde o první a druhý verš, které znějí takto: Saulus autem adhuc minarum, et caedis in discipulos Domini, accessit ad principem sacerdotum, et petiit ab eo epistolas in Damascum ad synagogas: ut si quo invenisset huius viae viros, ac mulieres, vinctos perduceret in Ierusalem. Tedy: „Šavel ještě soptil hrozbami a hořel touhou zabíjet učedníky Páně. Přišel k veleknězi a vyžádal si od něho pověřující listy na synagógy v Damašku: najde-li tam některé stoupence toho vyznání, muže i ženy, aby je mohl přivést v poutech do Jeruzaléma“ (Sk 9,1-2).
Místem v textu, na které ukazuje Pavlův prst, jsou právě slova ut si quo invenisset huius viae viros, tedy „najde-li tam stoupence toho vyznání, muže i ženy“.
Text mluví o Šavlovi, který jde do Damašku, aby zajal a přivedl do Jeruzaléma ty, kteří jdou cestou víry v Krista. Avšak Pavlova pravá ruka na obraze jakoby ukazovala, že místo, kam se Pavel vlastně nakonec dostal, je to místo, na kterém je vyobrazen. Prozrazuje to i jeho jímavý pohled a jakoby zahanbením mírně skloněná hlava. Jako kdyby nám říkal, že zatímco hledal stopy těch, kteří kráčeli cestou Kristovou, postavil se mu do cesty sám Kristus. Místo toho, aby se on zmocnil Kristových následovníků a zajal je, sám Kristus se zmocnil jeho a přivedl ho na cesty světa, aby hlásal jeho jméno.
Nyní je nám jasné, že dveře, které El Greco namaloval, jsou jistě dveřmi, kterými na toto místo vešel Pavel, ale zároveň i dveřmi Pavlovy duše, kterými do jeho nitra vstoupil Kristus. Pavel je zachycen v paradoxní životní situaci: Pronásledovatel se stává následovníkem. Muž, který neznal Spasitele, a proto ho pronásledoval v jeho věřících, se setkáním s Kristem, jenž ho zavolal jménem, stává novým člověkem.
A tak se nyní ony dveře jeví jako velmi důležitý objekt obrazu. Představují totiž i Krista – on je dveřmi, skrze které do církve vstoupil Pavel a stal se Ježíšovým apoštolem.

Rodolfo Papa (1964) je malíř a historik umění. Žije v Římě, je členem Akademické rady na Papežské akademii umění a literatury a spolupracuje s mnoha uměnovědnými periodiky. S italskými Paulínkami spolupracuje na časopise Via-Verità-Vita, který je zaměřen na katechezi, pastoraci a komunikaci. V nakladatelství Paoline mu také vyšlo již několik publikací.

Zdroj: Podle interních materiálů Dcer sv. Pavla -am-ah-


© Paulínky, © WebDesignum.cz 2008