Hlavní menu:

Paulínky.cz
Myšlenka na den: (Bůh) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. (Řím 4, 21)
30.09.2008, autor: Benedikt XVI., kategorie: K modlitbě

Bůh Spasitel (II.)

Katecheze k Ef 1,3 - 10 (nešpory – pondělí 4. týdne), gen. audience 23. listopadu 2005

1. Každý týden liturgie nešpor předkládá modlící se církvi slavný hymnus z úvodu listu Efezanům. Patří ke druhu berakot, to je „požehnání“, jež se objevují už ve Starém zákonu a které se dále rozšíří v židovské tradici. Jde tedy o stálou řadu chval, které se vznáší k Bohu, jenž je v křesťanské víře veleben jako „Otec našeho Pána Ježíše Krista“.
Právě proto je v naší hymnické chvále ohniskem postava Krista, v němž se zjevuje a naplňuje dílo Boha Otce. Tři hlavní slovesa tohoto dlouhého a sevřeného chvalozpěvu nás totiž vedou vždycky k Synovi.

2. Bůh „si nás vyvolil v něm“ (Ef 1,4): je naším povoláním ke svatosti a k adoptivnímu synovství a tedy k bratrství s Kristem (v. 5) dílo, které zapadá do velkého spásonosného božského plánu, „aby se vzdávala chvála božské dobrotivosti“ Otce, kterou apoštol s pohnutím kontempluje.
Druhé sloveso po onom vyvolení („vyvolil si nás“) označuje dar milosti: „Obdařil nás milostí ve svém milovaném Synu“ (ttž). V řeckém textu máme dvakrát týž kořen charis a eacharitosen aby se zdůraznila nezištnost božské iniciativy, která předchází každou lidskou odpověď. Milost, kterou nám Otec dává v jednorozeném Synu a tedy zjevení jeho lásky, která nás obklopuje a přeměňuje.

3. A hle, třetí základní sloveso Pavlova chvalozpěvu: jeho předmětem je stále Boží milost, kterou „nám tak bohatě projevil“ (v. 8). Jsme tedy před slovesem plnosti, mohli bychom říci podle jeho původního znění – přemíry darování bez hranic a výhrad. Tak dospíváme do nekonečné a slavné hlubiny Božího tajesmtví, otevřeného a zjeveného skrze milost tomu, kdo byl povolán milostí a láskou, neboť tohoto zjevení nelze dosáhnout pouhou inteligencí nebo lidskými schopnostmi. „To, co oko nevidělo,co ucho neslyšelo a naš člověk nikdy nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kteří ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha; Duch totiž zkoumá všechno i hlubiny Boží“ (1 Kor 2,9-10).

4. „Tajemství božské vůle“ má střed, který je určen, aby koordinoval všechno bytí a celé dějiny. tímže je vede k plnosti, jakou chtěl Bůh „plán sjednotit v Kristu vše“ (Ef 1,10). V tomto „plánu, řecky oikonomia, neboli v tomto harmonickém plánu architektury bytí a existence, se zvedá Kristus hlava těla církve, ale také osa, která sjednocuje v sobě „vše, co je na nebi i na zemi“. Rozptýlení a hranice jsou překonány a rýsuje se ona „plnost“, jež je pravým cílem plánu, který Boží vůle předem stanovila již od počátku (stvoření). Stojíme tedy před velkolepou freskou dějin stvoření a spásy, které bychom chtěli nyní meditovat a prohloubit prostřednictvím slov sv. Ireneje, který na některých mistrovských stránkách svého pojednání „Proti herezím“ rozvíjel členitou úvahu právě o sjednocení a obnovení vykonaném Kristem.

5. Křesťanská víra, tvrdí Irenej, uznává, že „je pouze jeden Bůh Otec a jeden Kristus Ježíš, náš Pán, který prošel celou ekonomií a sjednotil v sobě vše, co existuje. Mezi všemi věcmi je také člověk, výtvor Boha. A tedy obnovil a sjednotil také člověka v sobě samém, tím, že se stal viditelný On, který je neviditelný, pochopitelný On, který je nepochopitelný, a člověkem On, který je Slovo“ (3, 16, 6: Giá e non ancora, CCCXX, Milano 1979. str 268).
Kvůli tomu „se Boží Slovo stalo člověkem skutečně a ne zdánlivě, protože pak by jeho dílo nebylo opravdové“. Naopak byl tím, čím se jevil: Bůh, který obnovuje v sobě svého starobylého tvora, jímž je člověk, aby zabil hřích, zničil smrt a oživil člověka. Kvůli tomu jsou jeho díla pravá“ (3, 18, 7: ttž str 277-278).

Přeložil Josef Koláček, SJ

» Přejít na článek Bůh Spasitel (II.) na webu .

© Paulínky, © WebDesignum.cz 2008