Hlavní menu:

Paulínky.cz
Myšlenka na den: (Bůh) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. (Řím 4, 21)
30.09.2008, autor: Benedikt XVI., kategorie: K modlitbě

Bůh Spasitel (I.)

Katecheze k Ef 1,3 - 10 (nešpory – pondělí 4. týdne), gen. audience 6. července 2005

1. Tento hymnus z listu Efesanům (srov Ef 1,3-14), který se vrací v liturgii nešpor v každém ze čtyř týdnů, je modlitba požehnání vysílaná k Bohu Otci. Její průběh vytyčuje různé etapy plánu spásy, který se plní prostřednictvím Kristova díla.
V ohnisku požehnání zazní řecké slovo mysterion,
výraz obvykle spojovaný se slovesy zjevení („zjevit, poznat, ukázat“). Vždyť toto je velký tajný plán, který Otec sám u sebe uchovával od věčnosti (srov. v. 9) a který se rozhodl zjevit „až se naplní čas“ (srov. v. 10) v Ježíši Kristu, jeho Synu.
Etapy tohoto plánu jsou v hymnu skandované spásonosnými činy Boha skrze Krista v Duchu svatém. Otec nás především vyvolil, abychom putovali životem svatí a neposkvrnění v lásce (v. 4), pak nás předurčuje, abychom byli jeho dětmi (srov. vv. 5-6), dále nás vykupuje a odpouští nám hříchy (srov vv.7-8), plně nám odhaluje tajemství spásy v Kristu (srov vv. 9-10), nakonec nám dává věčné dědictví (srov. vv. 11-12), tímže nám nabízí záruku v daru Ducha svatého vzhledem na konečné zmrtvýchvstání (srov. vv. 13-14).

2. Jsou tedy mnohostranné spásonosné události, jež jdou po sobě, jak se rozvíjí hymnus. Zahrnují tři Osoby nejsvětější Trojice: začíná se od Otce, který je svrchovaným iniciátorem a původcem plánu spásy; upírá se pohled na Syna, který realizuje plán v rámci dějin; dospívá se k Duchu svatému, který vtiskuje svou „pečeť“ celému dílu spásy. My se nyní krátce zastavíme u prvních dvou etap, totiž u svatosti a přijetí za jeho děti (srov vv. 4-6).
První božské gesto, které se zjevilo a uskutečnilo v Kristu, je vyvolení věřících, plod svobodné a nezištné iniciativy Boha. Na počátku tedy „před stvořením světa“ (v. 4), v Boží věčnosti, je božská milost ochotna vstoupit do akce. Obsahem tohoto povolání je „svatost“, jež je účastí na transcendentní čistotě božského Bytí a na jeho intimní podstatě „lásky“. „Bůh je láska" (1 Jan 4.8.16). Agape se tak stává naší hlubokou morální skutečností. Jsme tedy přeneseni do posvátného a vitálního horizontu samého Boha.

3. V této linii se postupuje do druhé etapy. Také ta je kontemplována v božském plánu od věčnosti: naše „předurčení“ za Boží děti.
Apoštol Pavel jinde (srov. Gal 4,5; Řím 8,15.23) velebí toto úchvatné postavení dětí, které zahrnuje, že Kristus je bratrem, On, Syn par excellence (po výtce) „prvorozený z mnoha bratří“ (Řím 8, 29) a důvěrný vztah k nebeskému Otci, který už může být vzýván Abbá „drahý otče!“, ve vztahu spontánnosti a lásky. Stojíme tedy před nesmírným darem, který se stal možný „svobodným božským rozhodnutím“ a „milostí“ zářivým výrazem lásky, která zachraňuje a dáva spásu.

4. Ná závěr se nyní svěřujeme velkému milánskému biskupovi sv. Ambrožovi, který v jednom svém listu komentuje slova apoštola Pavla Efesanům, tímže se zaměřuje právě na bohatý kristologický obsah našeho hymnu. Zdůrazňuje především nadbytečnou milost, kterou z nás Bůh učinil své adpotivní děti v Ježíši Kristu. „Není tedy třeba pochybovat, že údy jsou spojeny se svou hlavou, především proto, že jsme byli již od počátku předurčeni, abychom byli přijati za Boží děti skrze Ježíše Krista“ (XVI. list Irenejovi, 4: SAEMO, Milano-Roma 1988, p. 161).
Svatý milánský biskup pokračuje ve své úvaze a poznamenává: „Kdo je bohatý, leda sám Bůh, Stvořitel všech věcí?“ A uzavírá: „Ale je mnohem bohatší milosrdenstvím, protože vykoupil všechny a jako původce přirozenosti – přeměnil nás, kteří jsme byli podle přirozenosti těla synové hněvu a vydaní trestu, abychom byli syny pokoje a lásky (č. 7 ttž., str. 163).

Přeložil Josef Koláček, SJ

» Přejít na článek Bůh Spasitel (I.) na webu .

© Paulínky, © WebDesignum.cz 2008