Hlavní menu:

Paulínky.cz
Myšlenka na den: Ačkoli už nebylo naděje, Abraham přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů. (Řím 4, 18)
28.11.2008, kategorie: Ke studiu a katechezi

3. etapa: Zářit

Duchovní pouť - Vydat se za Kristem se sv. Pavlem
Pavlův křest, S. Teresa Groselj FSP

V třetí etapě našeho putování nám na cestu „svítí“ slova responzorního žalmu na první neděli adventní: „Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď svou sílu a přijď nás zachránit!“A na tato slova odpovídáme: „Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.“
Žalmista prosí Boha, aby zasáhl ve prospěch svého lidu, který prožívá těžkou situaci v rukou nepřátel. S důvěrou předkládá Bohu slzy a úzkosti Izraelitů a připomíná mu, aby tak, jak vždycky pečoval o svou révu, i teď prokázal své milosrdenství a ukázal svou slávu těm, kdo v něho věří. Když Bůh rozjasní svou tvář, jeho vyvolený lid je zachráněn a také rozjasní svou tvář radostí a pokojem, čímž zvěstuje Boží slávu uprostřed všech národů. V liturgické době adventu a Vánoc také my, jakožto členové Božího lidu a nového Izraele, předkládáme Hospodinu úzkosti, očekávání i naděje celého lidstva s jistotou, že nad nimi zazáří Boží slovo, které je svítilnou našim nohám a světlem na naší cestě, a promění všechno, co prožíváme, ve zkušenost spásy.
Průvodcem v této etapě nám je zkušenost apoštola Pavla. Když ho obklopil jas vzkříšeného Krista, celý jeho život se stal zrcadlem tohoto světla pro všechny ty, s nimiž se pak setkával: pro křesťanská společenství, která založil, i pro celé generace věřících, kteří již po staletí čtou jeho listy. Při rozhodujícím setkání s Kristem Pavel skrze slepotu a znovunabytí zraku i fyzicky zakouší přechod z temnoty ke světlu jakožto symbolické preludium definitivního přechodu ze smrti do života, přechodu od hříchu k milosti, přechodu od zákona předpisů k zákonu lásky. Proto pak Pavel opěvuje působení Ducha svatého v životě věřících, který se působením Božího milosrdenství stává novým stvořením: „Bůh, který řekl: »Ať ze tmy zazáří světlo!«, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři“ (2 Kor 4,6).
Toto světlo však nemůže zůstat skryto, ale musí se co nejplněji šířit dál. Apoštol Pavel je služebníkem, jenž je povolán dále šířit „zář“ Boží slávy i na křivolakých cestách dějin, i přes všechny kulturní či geografické překážky.
Podobně jako Pavel, i blahoslavený Jakub Alberione, zakladatel Paulínské rodiny, když kontempluje zajímavý příběh, který napsal v jeho životě Hospodin, vidí obdivuhodné bohatství milosti, která prozařuje jeho život i dějiny Paulínské rodiny, ale i skutečnost, že světla se mu dostává pouze postupně. Na této cestě ho neustále vedl příslib eucharistického Krista: „Odtud chci přinášet světlo.“ Teprve později Alberione pochopil, že Pán ho tímto příslibem ujišťoval i o tom, že Paulínská rodina má šířit jeho světlo do celého světa.
Po vzoru těchto svědků jsme v třetí etapě našeho putování zváni proniknout do logiky Božího zjevení, které nás uvádí do tajemství toho, jenž je pravým světlem, a stát se také zářivými svědky jeho lásky. Ať nás na tomto úseku naší cesty vedou slova Prologu Janova evangelia a osobnosti, které nám představuje liturgie čtyř adventních týdnů.

První týden: Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle (Jan 1,7)
Tento týden nás oslovuje Jan Křtitel, pokorný a zároveň odvážný předchůdce věčného Slova Otcova. Sám Ježíš ho označil za „lampu hořící a svítící“ (Jan 5,35). Podobně jako on, i my jsme povoláni připravovat cesty k přijetí Slova v srdcích lidí naší doby. Proto se ptejme: Září toto slovo v našem životě, v našich postojích k bližním, se kterými se každý den setkáváme?

Druhý týden: Světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět (Jan 1,9)
Zde se necháme oslovit Marií, Neposkvrněnou, jež září milostí, kterou ji podle svého odvěkého plánu spásy Otec naplnil. V ní můžeme kontemplovat tu nejkrásnější ikonu církve a každého věřícího, který ozářen Duchem svatým a oblečen do zářivého křestního roucha kráčí novým životem a stále více se připodobňuje Kristu – pravému světlu. Ptejme se: Odráží se v našem každodenním jednání vědomí, že jsme „byli zahrnuti z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem, a jsme povoláni a povoláni k plnosti lásky (srov. Ef 1,3)?

Třetí týden: To světlo svítí v temnotě (Jan 1,5)
Promlouvá k nám Josef a jednoduchost nazaretského domova – malé domácí církve. Postava tohoto „spravedlivého“ je zahalena mlčením a stínem všednosti, což je výmluvným znamením Prozřetelnosti, která působí skrytě, avšak zároveň mocně, využívá prostředků, které jsou v očích světa malé, ale velké v očích Božích. Prozřetelnost může působit právě pro jejich víru, která je činí svítilnami naděje v temnotách času. Ptejme se: Je náš život „prozářen“ evangelní radostí, která je ovocem našeho křestního zasvěcení?

Čtvrtý týden: V něm byl život a ten život byl světlem lidí (Jan 1,4)
Vidíme pastýře a anděly, kteří svým zpěvem „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle“ vydávají svědectví vtělenému Slovu. Boží sláva, kterou nebesa nebes nemohou obsáhnout si staví příbytek mezi lidmi a kráčí spolu s nimi, doprovází na cestě pastýře, mudrce a všechny lidi dobré vůle. Prozařuje život všech generací apoštolů, kteří předávají dál radostnou zvěst evangelia. Ptejme se: Je náš život prodchnut vírou, která září na cestách světa, a kterou – jak nás k tomu vybízí Pavel – máme „zářit jako hvězdy ve vesmíru?“ (Flp 2,15-16).

Intenzivní prožití adventní doby nás připraví na hluboké prožití vánočních svátků, které jsou mimořádně bohaté na pozvání neustále objevovat příchod Pána do našeho života – „každodenní Vánoce“, jak byl zvyklý připomínat don Alberione, které z nás dělají zářící příbytek Slova.

• Pak se i na nás budou vztahovat slova 3. preface o Narození Páně:
„Jeho [Kristův] příchod nám navždycky otevřel cestu k tobě: Tvé věčné Slovo přijalo naši slabost, tvůj Syn se stal jedním z nás; naše lidství vstoupilo do tvé slávy a náš smrtelný život se stal nesmrtelným.

• Rovněž se budeme moci obrátit jeden na druhého se slovy požehnání z liturgie 1. ledna (srov. Num 6,22-27):
„Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě!
Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý!
Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!“

• V každé těžkosti, ve chvílích temna či utrpení, nám zazní slova útěchy, která posloucháme na slavnost Zjevení Páně (Iz 60,1-3):
„Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.“

• A nakonec, na svátek Křtu Páně, který uzavře třetí etapu našeho putování, si s vděčností připomeneme svůj vlastní křest – jakožto moment, kdy se i v nás „zrodil“ Kristus a dal nám znovuzrodit se v něm, abychom zazářili jeho milostí a rostli jako svatý chrám jeho přítomnosti a nástroje jeho lásky. A to všechno ke slávě Boha Otce, kterého vzýváme a prosíme o milost, abychom zůstávali v jeho lásce:

Všemohoucí věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce (viz kolekta na Svátek Křtu Páně.

Ať nám třetí etapa našeho putování pomůže k tomu, aby skrze náš život stále jasněji zářilo Slovo, které se stalo tělem.

Zdroj: S. Giovannamaria Carrara FSP, provinciální představená Dcer sv. Pavla v Itálii (zpracovala -am-)


© Paulínky, © WebDesignum.cz 2008