Hlavní menu:

Paulínky.cz
Myšlenka na den: Ačkoli už nebylo naděje, Abraham přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů. (Řím 4, 18)
26.11.2008, kategorie: Ke studiu a katechezi

2. etapa: Setkat se s Kristem

Duchovní pouť - Vydat se za Kristem se sv. Pavlem
Setkání s Kristem na cestě do Damašku, S. Teresa Groselj FSP

Do této etapy nás výborně uvede evangelní úryvek z 20. neděle v mezidobí (Mt 15,21-28), v němž evangelista přibližuje Ježíšovo setkání s kananejskou ženou.
Na první pohled se nám může zdát, že spíš než k setkání zde dochází ke „střetu“: Výkřik bolesti naráží na Ježíšovo mlčení. Touha kananejské ženy přiblížit se k Ježíši naráží na Ježíšovu odtažitost. Prosba učedníků, aby Mistr konečně zareagoval na volání cizinky, naráží na jeho námitku, že je „poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského“. Nakonec však vítězí umíněnost a odvaha mateřské lásky, která si od Pána „vynutí“ nejen zázrak pro nemocnou dceru, ale i uznání její velké víry a znamení, že Bůh nabízí spásu všem národům. Ježíšovo setkání s kananejskou ženou nám zjevuje obdivuhodnou moc Pánova Slova, které všude přináší svobodu a život, i moc pokorné víry, která vytváří prostor k tomu, aby Boží milost mohla působit.

I v Pavlově případě je setkání s Kristem nejprve „střetem“: Lnutí na Zákoně naráží na zkušenost svobody z milosti Boží. Sebedůvěra pramenící z vědomí vlastní spravedlnosti naráží na přijetí ospravedlnění na základě víry. Od slepoty způsobené náhlým světlem z nebe je Pavel postupně veden k stále hlubší, pokornější a silnější víře. Po prvním setkání s Kristem na cestě do Damašku, které způsobilo v jeho životě radikální obrat, následuje ještě celá řada dalších, menších či větších setkání s ním prostřednictvím bratrů a sester, kteří v něj uvěřili: Ananiáš, společenství věřících v Antiochii a mnozí další, s nimiž se Pavel na svých cestách setkal.
Jindy se Pavlovi Pán zjevuje skrze vnitřní vnuknutí, v nichž mu odhaluje tajemství nebeského Království a Božího plánu spásy. Často jsou okamžiky setkání s Pánem přípravou na chvíle zkoušky nebo posilou v utrpení a pronásledování, které dávají Pavlovi podíl na moudrosti Kříže a na plodné lásce Spasitele, jež přetváří veškerou bolest na milost vykoupení pro druhé.

Pavel se poté, co ho uchvátil Kristus, sám stává apoštolem odvážné a odhodlané víry (o nic menší, než byla víra kananejské ženy), a to zejména tehdy, když se přimlouvá za své spolupracovníky v hlásání evangelia nebo za církevní obce, k nimž chová vroucí otcovskou, ba až mateřskou lásku. V slzách a v úzkostech prosí o zázrak jejich vnitřního obrácení, vyprošuje jim, aby upřímně přilnuli ke Kristu a aby obdrželi Ducha, který všechny sjednocuje v jedné církvi. Bere na sebe jejich slabosti a utrpení, jejich křehkost ve víře a neustále se za ně modlí.
Pavel pak ve svém hlásání brzy překračuje práh „domu izraelského“ a otvírá se ještě širším horizontům – setkání s pohany. Na svých cestách a svými listy se dostává až na hranice tehdy známého světa a vydává svědectví o moci Božího slova v životě každého, kdo ho přijme. Mnozí se setkali s křesťanským poselstvím právě díky misijní horlivosti Pavla, neúnavného „služebníka všech“.
Podle vzoru Pavlovy duchovní cesty jsme ve druhé etapě našeho putování zváni zamyslet se:
Co pro nás znamená setkat se s Kristem?
Co pro nás znamená setkávat se spolu s druhými v Kristu?
Co znamená umožnit, aby se naši současníci setkali s Božím slovem?

Setkat se s Kristem V předchozí etapě jsme se vrátili k počátkům své víry. Teď jsme povoláni věnovat pozornost našim vlastním každodenním malým či velkým setkáním či „střetům“ s Mistrem, ať už ve chvílích jasných nebo temných. Každý z nás by mohl vyprávět, jak mnohokrát zakoušel zdánlivé Boží mlčení, jak se mu Bůh jevil daleko, jak pochyboval o jeho přítomnosti nebo pociťoval odmítnutí svých vroucích proseb v osobních, rodinných, pracovních či apoštolských nesnázích. A přece právě tyto chvíle se staly cennými okamžiky dozrávání ve víře. Určitě právě jimi Pán připravoval v našem srdci prostor k působení jeho milosti a k tomu, aby nás po chvílích temna mohl osvítit ještě jasnějším světlem. Právě ony nás naučily odevzdávat se mu s ještě větší láskou a ještě hlubší důvěrou.

Setkávat se v Kristu
Dějiny našich setkání s Pánem jsou protkány nejrůznějšími vztahy, které vyvářejí osnovu našeho života. Rovněž i vztah s ním nám umožňuje navazovat stále nové a nové vztahy s dalšími bratry a sestrami, kteří sdílejí stejné křesťanské povolání a poslání. Každé společenství církve (farnost, farní společenství, řeholní komunita, rodina...) je místem, kde se máme shromažďovat kolem Pánova slova, abychom mu naslouchali, zakoušeli jeho životodárnou sílu, trpělivě budovali společenství a zkoumali, kudy nás chce vést Boží Duch. Položme si proto otázku: Jak vypadají naše vzájemné vztahy?

Umožnit druhým setkání s Božím Slovem
S celou církví se připravujeme na slavení Biskupské synody, která se bude konat v říjnu tohoto roku. Instrumentum laboris, tj. pracovní dokument synody nás všechny vybízí, abychom v sobě oživovali podobnou misijní horlivost, jaká vedla svatého Pavla až na hranice známého světa, a abychom i my vnímali žízeň lidstva po Boží Pravdě a hledali způsoby, jak přinášet evangelium svým současníkům.

Konkrétním ovocem této druhé etapy našeho duchovního putování ať je obnovená láska k Božímu slovu, kterou budeme rozněcovat pravidelnou četbou Božího slova (Lectio divina) a jeho rozjímáním.

Zdroj: S. Giovannamaria Carrara FSP, provinciální představená Dcer sv. Pavla v Itálii (zpracovala -am-)


© Paulínky, © WebDesignum.cz 2008